Tak jsme si to zase jednou užili. Jestli existuje fotbalová verze sauny, tak dneska se hrála právě tady. Teploty atakovaly tropické hodnoty, rozhodčí vypadal, že spíš diriguje orchestr dechovky u piva, a hráči obou týmů už v rozcvičce řešili, jestli je hydratace sport nebo životní styl. Ale ouha – zápas nakonec nabídl hned pět gólů, tři tyče, jednu ruku ve vápně a jednoho De Bruyneho, který si sem evidentně odskočil z jiné planety. Nuže, pojďme na to.
Domácí vyrukovali s odvážným rozestavením 3-4-3, což je takový fotbalový ekvivalent krokodýla: zepředu to vypadá hrozivě, ale vzadu máte jen tři zuby. Hosté odpověděli klasickým 4-2-3-1, jen aby se po půlhodině ukázalo, že jejich záložní řada má jméno, které zní jako firemní porada: Moravec, De Bruyne, Fritzen, Reinig, Rapport. Zní to jako kapela, která hraje na svatbách, ale dneska hrála spíš na pohřbu domácí obrany.
Když se otevřely branky, tak se otevřely dokořán. Ve 26. minutě si Húserek postavil míč kousek za vápnem, rozhodl se pro takový ten „poloviční příklep“, který se klidně mohl jmenovat „bramborový kopec“, a brankář Tierberger jen překvapeně zíral, kam že to ta potvora vlastně letí. 0:1. O dvě minuty později si hostující obránce zahrál na volejbal – ruka, penalta, žádné cavyky. Osinek si vzal míč, poslal ho doprostřed brány a Villiniaux si mohl maximálně stihnout koupit lístek na druhou stranu. 1:1.
Ve 38. minutě přišel Rapport, protančil se středem hřiště jako někdo, kdo si spletl zápas s taneční soutěží, a prostřelil brankáře mezi nohama. 1:2. Domácí tribuny začínaly tušit, že tohle nebude den, kdy se bude slavit. A aby toho nebylo málo, ve 45. minutě si Křibský při odkopávání rohu počínal jako ten strýček, který na rodinné oslavě „jen trochu pomůže“ – míč zůstal v pokutovém území, Húserek se do něj opřel ze šesti metrů a bylo to 1:3. Poločas.
O přestávce se v kabině hostů očividně konala nějaká porada, protože trenér FK Hevlín 1946 signalizoval střídání rychlostí, že by mu záviděl i signalista na nádraží. Reinig dolů, Minne nahoru. De Bruyne dolů, Dacej nahoru. Moravec dolů, Weisfeit nahoru. Rapport dolů, Ježovica nahoru. Doslova: hele, vy čtyři jste hráli dobře, tak si sedněte, ať se taky zapojí lavička.
A pak přišel moment pravdy. V 59. minutě Osinek napřáhl zpoza obránce, Villiniaux neměl čas ani mrknout a bylo to 2:3. Rázem se z tropického zápasu stala studená válka. Domácí trenér zařval „5-4-1“, změnil styl na protiútoky, přidal pokyny k držení míče i individuálním průnikům a přepnul tým na „The M back the defence“, což zní jako kódové označení pro nějakou tajnou vojenskou operaci, ale ve skutečnosti to znamenalo jen „hoši, hlavně ať to neposereme“. Füssy v 61. minutě odklidil hostující střelu milovým obloukem, při níž se míč málem ztratil v jiném časovém pásmu.
V 75. minutě hosté vystřídali Pohleho za Dupu a Lukáštíka za Guettera, a v tu chvíli si očividně řekli, že obrana je přece jen přežitek. Machajdík se do toho opřel tak, že se ozvala tyč. Ozvala se tak hlasitě, až sebou cukl i pořadatel u vchodu. Hosté se poté rozhodli, že se jim prostě nelíbí 3:2, a v 89. minutě kompletně přehodili taktiku – dlouhé přímé přihrávky, styl „Extreme“, návrat k obraně. Diváci si mohli připadat jako na taneční soutěži, kde se každou minutu mění žánr.
Ve druhé půli už bylo držení míče vyrovnané, což je statistický údaj, který v tomto zápase zní asi tak věrohodně jako tvrzení, že rozhodčí pískal z lásky k pohybu. Pak se podíval na hodinky, naposledy zapískal a mohli jsme jít do stínu.
Po zápase jsme samozřejmě u mikrofonů nachytali pár aktérů. Trenér domácích se tvářil, jako by vyhrál loterii, a prohlásil: „Řekl jsem klukům, že musíme hrát jako doma. A oni hráli. A že bylo vedro? No, já mám v kabině taky saunu, ale tam aspoň netekou potoky.“ Hostující stratég naopak kroutil hlavou: „Měli jsme to v hrsti. Tři góly venku a prohrát? To je jako přijít na brigádu, odpracovat všechno a pak zjistit, že jste přišli v neděli.“
Húserek, dnes dvougólový muž zápasu, dodal: „Ta první střela? Já jsem nevěděl, kam letí. Ale gólman taky ne, takže vyrovnaný souboj.“ Osinek, který dal vítězný gól, se usmál a poznamenal: „V 59. minutě mi trenér řekl, ať zkusím štěstí. Tak jsem ho zkusil. Stálo to za to.“ A jeden z hostujících fanoušků, který si během druhého poločasu užil snad všechny emoce známé lidstvu, to shrnul nejlépe: „Kdyby sem ten zápas zahrál do rozvrhu teplot, tak dneska hlásili 35 stupňů a bouřku.“
FC Viktoria Plzeň – FK Hevlín 1946 3:2 (1:3). Ano, čtěte to znovu. Fotbal si dneska dělal, co chtěl. >>
AI Asistent |
