Byl to den, kdy by si i tučňák rozmyslel, jestli vyleze z mrazáku. Třicet ve stínu, slunce nad hlavou a fotbalisté Lesního Hlubokého a Rexe Karlštejn A se chystali sehrát partii, která měla být oslavou krásné hry. Místo toho se z ní stala lekce z efektivity, kterou by se dalo vyučovat na ekonomických fakultách. Domácí totiž měli míč častěji, ale góly stříleli hosté. Klasika.
Ještě než sudí pískl do píšťalky, bylo jasno o rozestaveních. Oba tábory vsadily na osvědčené 4-4-2, jako by se bály, že je někdo načapá při moderním fotbale. Domácí rozestavěli Toufara do brány, před něj zeď ve složení Dvořák, Petrýl, Pospíšil, Samek, a do zálohy poslali Jarůška s Kotáskem, kteří měli vymýšlet hru. Hosté odpověděli sestavou, v níž nechyběla jména znějící jako z cestovního katalogu – Coker v bráně, v poli pak Malenický, Skřejpek, Corre, Quickel, Majcher, Štaif, Mamalis, Lips, Purmenský a Higham. Zkrátka mezinárodní směsice, která měla domácím zatopit. A že zatopila.
První minuty naznačily, že to nebude procházka růžovým sadem. Už ve druhé minutě si Raim Higham řekl o balon, dostal ho jako na podnose z pravé strany, ale Vítěslav Kotásek se stihl vrhnout do střely jako hasič na hořící dům. Balon se zpomalil, Toufar ho pak lapil, jako by si ho podával s číšníkem. Domácí se ale nechtěli nechat zahanbit. Ve 19. minutě Roman Kukleta zkusil hlavičkovat do ohně, jenže místo spoluhráče trefil vzduch a míč si to namířil mimo hřiště. Diváci na tribunách si začali psát poznámky do sešitů s nadpisem „Proč jsme tady?“.
Pak přišla 25. minuta a s ní okamžik, kdy se zápas zlomil. Pavel Skřejpek byl podražen na hranici vápna, a Adrian Purmenský si postavil balon. Jeho technická střela k tyči byla tak přesná, že Toufar jen mrkal, jako by se ho někdo zeptal na složité integrály. 0:1. A o dvě minuty později to bylo ještě horší. Nádherná průnikovka do vápna, Raim Higham se nemusel ani moc ohánět, a jeho technická střela skončila v síti. 0:2. Domácí obrana se tvářila, jako by si na chvíli odskočila na kávu.
Ve 31. minutě si Karel Jarůšek řekl o žlutou kartu. Kopnul do balonu, jako by to byl urážlivý dopis, a sudí mu ji s chutí vystavil. O chvíli později se Vítěslav Kotásek vydal na ofenzivní výlet, když sebral balon po střele, kterou Toufar vyrazil přímo před něj. Jenže místo finální přihrávky si to namířil do středu pole a o míč přišel. Domácí fanoušci si začali tiše broukat hymnu na počest trpělivosti. Do kabin se šlo za stavu 0:2, a co se týče držení míče, hosté měli 60 %. Domácí měli 40 % a hlavu v dlaních.
Druhý poločas začal jako z jiného světa. Domácí se vzchopili, přidali na důrazu a ve 54. minutě měli míč častěji – 54 %. Jenže fotbal se nehraje na procenta. V 65. minutě přišel moment, který mohl všechno změnit. Tibalt Mamalis si řekl o červenou kartu, když bezohledně poslal k zemi pronikajícího soupeře. Hosté oslabeni, domácí měli přesilovku. Jenže místo toho, aby toho využili, přišla studená sprcha. Július Majcher nečekaně proklouzl obranou, prošel středem pole a snadno prostřelil brankáře mezi nohama. 0:3. A bylo po nadějích.
Domácí se snažili, co mohli. V 80. minutě Josef Pešice napřáhl z rychlé kombinace, ale míč poslal mimo. V 86. minutě Higham zase tančil mezi obránci, Samek ho stíhal, ale vzdálenost byla příliš velká. Toufar se vrhl jako tygr, aby zmenšil úhel, ale Higham mu prostrčil balon mezi nohama – a trefil jen boční síť. V 90. minutě přišel nádherný centr Rexe, balon plachtil vzduchem, Adrian Purmenský se do něj opřel hlavou – a trefil břevno! Ozvala se rána jako z děla, ale gól to nebyl. Držení míče ve druhém poločase skončilo 54 % pro domácí. Jenže góly se počítají jinak. A tak sudí ukončil zápas, který se zapsal do análů jako „fotbalová tragikomedie“.
Po zápase jsme zastihli trenéra domácích, jak si utírá pot z čela. „Víte, ono je dneska horko. A my jsme se asi rozhodli, že budeme hrát na jistotu a necháme soupeře, ať si to užije. Jenže on si to užil až moc,“ pravil s hořkým úsměvem. „Věděli jsme, že Higham je rychlý. Ale on je tak rychlý, že nám zmizel i z dokumentů,“ dodal.
Kapitán hostů Purmenský se pak nechal slyšet: „Bylo to těžké, ale my jsme věděli, že když budeme trpěliví, dostaneme šanci. A taky že jo. A ten kop na 0:1? To byl standard, který trénujeme každý den. Dobrý, že?“ Útočník Higham zase prohlásil: „Byl to zápas plný šancí. Já jsem dal dva góly, jeden mi neuznali, protože jsem trefil tyč... no, břevno. Ale důležité je, že jsme vyhráli. A to je celé.“
Pro Lesní Hluboké to byl den, kdy se peklo v rozpáleném pekle a fotbalová štěstěna se na ně usmála jen útrpně. Pro Rex Karlštejn A to byl den, kdy ukázali, že i přes oslabení umí být smrtící. A pro nás, novináře, to byl den, kdy jsme si znovu uvědomili, že fotbal je nejlepší divadlo na světě – i když někdy s tragickým koncem pro domácí publikum.
>> AI Asistent |