Autor: Realistický Profesionál
Tak jsme to tady měli. Zápas, který začal jako reklama na letní tábor pro fotbalisty a skončil jako thriller, u kterého by se i Hitchcock chytal za hlavu. FC Viktoria Plzeň ™ a Dešenice se rozešly smírně 3:3, ale věřte mi, že tenhle výsledek je jako říct, že válka růží byla jen malý rodinný spor.
Ještě než vůbec začalo utkání, museli komentátoři vyřešit záhadu, proč oba týmy odevzdaly soupisky už čtyři minuty před výkopem. Buď to byla ukázka organizační dokonalosti, nebo se oba trenéři báli, že jim někdo z hráčů uteče na zmrzlinu. Teplota na hřišti připomínala saunu a hráči už při rozcvičování vypadali, že odpočítávají minuty do konce.
Domácí nastoupili v klasickém 4-4-2 s Rossou v bráně, hosté vsadili na odvážné 3-4-3. A od prvních minut bylo jasné, že to bude jízda. Ve čtvrté minutě napálil Drahomír Krpejš technickou střelu na Tierbergera, ten ji vyrazil přímo před sebe a Chen Maldram se nemusel ptát dvakrát – 1:0. Stadion explodoval a já si říkal, jestli si mám jít koupit klobásu, nebo radši počkat. Dobře, že jsem počkal.
O sedm minut později totiž přišel trest. Kadlubec zahrál roh, Daniel Havran se snažil míč odklidit z vápna, ale místo toho ho poslal k nohám Vratislava Ďurži, který z šesti yardů nezaváhal – 1:1. Havran si pak ještě chvíli kontroloval, jestli mu nevyrostly vousy, protože tohle byl gól, za který by se nestyděl ani brankář.
Ve 20. minutě přišel moment, kdy se fotbal změnil v cirkus. Ruka těsně před vápnem, přímý kop a Mather Mackrell s rozběhem jako z reklamy na pivo. Míč se zakutálel, zachvěl a najednou byl za zády užaslého brankáře. Tierberger se díval tak nevěřícně, že by mu člověk půjčil dalekohled. 2:1.
Pak přišla 30. minuta, která by si zasloužila vlastní kapitolu. Vratislav Ďurža si vykoledoval žlutou kartu, ale to hlavní přišlo o pár vteřin později – Evgenij Lavrov měl po faulu tržnou ránu a musel střídat. Odcházel s rukama nad hlavou, což je asi jediný způsob, jak dát najevo, že se vám to nelíbí, aniž byste dostali kartu. Na hřiště přišel Sebastian Lešo a zápas dostal nový náboj.
O šest minut později si vykoledoval žlutou i Oliver Ručkay, a aby toho nebylo málo, ve 45. minutě předvedl Mackrell sólový průnik až k hranici vápna a vystřelil z ostrého úhlu. Brankář Plzně ho vymlátil daleko od branky a šlo se do šaten. Držení míče 58 % pro domácí, ale skóre 2:1 pro ně – takže spokojenost.
Druhá půle začala tím, že diváci začali skandovat „Ručkay, Ručkay!“. A měli pravdu, protože tenhle chlap držel hosty pohromadě jako lepidlo na model letadla. V 67. minutě přišla krásná kombinace ve vápně a Věromír Siarka technickou střelou překonal Rossu – 2:2. A najednou bylo jasné, že tohle nebude jen tak.
Dešenice pak začaly hrát jako tým, který si přečetl příručku „Jak v 68. minutě změnit vše“. Přešly na útok z křídla, krátké přihrávky, podpora útočníků – zkrátka kompletní rekonstrukce hry. Oliver Deus šel dolů, Kristián Píchal nahoru. A tenhle tah se ukázal jako zlatý, i když to chvíli trvalo.
V 77. minutě běžel Siarka sám na Rossu, ale brankář Dešenic se nedal napálit a míč mu sebral jako dítěti bonbón. O dvě minuty později přišel přímý kop Plzně z 22 yardů, zeď ho zablokovala a vypadalo to, že se zápas dohraje do remízy.
Ale ouha! V 80. minutě přišel moment, na který se bude vzpomínat. Sebastian Lešo se pokusil o nůžky, míč se ale místo toho odrazil k Píchalovi, který bez váhání napálil přesně k tyči. Tierberger neměl šanci – 3:2 pro domácí. Stadion šílel, já šílel, a dokonce i ten chlap, co prodával pivo, šílel.
Jenže Dešenice nesložily zbraně. V 84. minutě byl Joachimsthaler faulován na čáře vápna a Siarka si postavil míč. Technická střela k pravé tyči, Rossa se natahoval jako kočka, ale nedosáhl. 3:3. A to bylo teprve 84. minuta!
V 89. minutě přišla zvláštní taktická porada Plzně. Trenér nařídil útok ze středu, pak dlouhé přihrávky, a najednou se z toho stal „Extreme“ styl, kdy se obrana vracela dozadu tak rychle, že by se dala měřit na radaru. Bylo to jako sledovat někoho, kdo se snaží uvařit večeři podle tří různých receptů najednou.
V 90. minutě přišlo střídání – Otto Rossa dolů, Michal Úlom nahoru. Trenér Dešenic na lavičce mával rukama a křičel něco o zkušenostech, ale v tu chvíli už bylo jasné, že se zápas jen dohrává. Držení míče ve druhé půli 56 % pro domácí, konec zápasu, konec emocí.
Po zápase jsem zastihl trenéra Plzně, jak si utírá čelo. „Řekl jsem klukům, ať hrají odvážně. Ale tohle? To bylo jako jít na medvěda s klackem a doufat, že medvěd bude mít dobrou náladu.“
Kapitán Dešenic se k tomu vyjádřil stručně: „My jsme dali tři góly venku a nevyhráli. To je jako vyhrát v loterii a zjistit, že výhra propadla.“
A Věromír Siarka, hrdina hostů, dodal: „Chtěl jsem dát hattrick. Mám dva. Tak snad příště.“
Takže tak. Fotbal je krásný, nepředvídatelný a občas naprosto absurdní. A přesně proto ho milujeme.>>
AI Asistent |
