Tak se mi to sešlo, vážení. Slunce pražilo jako blázen, tráva voněla, ptáčci zpívali a já si říkal, že tohle bude klidné odpoledne. No jo. Jenže pak přišli hosté z Krnova a rozhodli se, že fotbal je vlastně taková talk show, kde se hlavně mluví. A domácí z Polešovic jim to sežrali i s navijákem. Tedy, hlavně ten naviják. A ten míč. A vlastně všechno.
Začněme od začátku, protože jak známo, konec je jen začátek, který si zapomněl vzít prášky. Ještě než sudí pískl, oba týmy odevzdaly soupisky. Hosté vsadili na osvědčenou 4-3-3 s Quintilianim v bráně a Vlčkem v obraně. Domácí odpověděli stejnou formací, jen s Čechem mezi tyčemi a Ronaldem v útoku. Ten Ronald. Cristiano. Ano, ten. Představte si, že ho vidím běhat po trávníku v Polešovicích a házet rukama, jako by mu někdo ukradl účes. To se nedá vymyslet, to se musí zažít.
A pak to přišlo. Čtvrtá minuta. Leopold Vlček si řekl, že si zahraje na krasobruslaře a sestřelil soupeře kousek za vápnem. Všichni čekali, že to odpálí Sergio Ramos, protože Ramos je přece ten, kdo kope všechno, co se hýbe, a občas i to, co se nehýbe. Ale ouha! K míči si stoupl Ipati Kislykh a z třiceti yardů to napálil tak krásně k levé tyči, že i gólman Quintiliani jen zvedl obočí a řekl si: „Hmm. To bych nedal ani kdybych měl tři ruce.“ Rychlý start domácích. Vlastně tak rychlý, že jsem si ani nestihl koupit párek.
Hosté se ale nehodlali vzdát. Ve třinácté minutě si Milan Felber po sérii přihrávek ve středu hřiště řekl, že je na čase udělat něco velkolepého, a zpoza vápna to poslal přesně tam, kam to Čech nečekal. A vida, bylo vyrovnáno. Felber se tvářil, jako by právě vynalezl kolo. Možná ho i vynalezl, kdo ví.
Jenže pak přišla sedmnáctá minuta a Stefan Macken. Ten kluk má techniku jako hodinář a chladnokrevnost jako Eskymák v lednici. Vzal to po křídle, vyšvihl se do vápna a vystřelil tak, že o tom gólman mohl jen zdát. Goooaaal! Polešovice vedly 2:1 a já se začal bát, že se to zvrtne v něco, čemu se odborně říká „taková ta klasika“.
A zvrtlo. Ve třiadvacáté minutě Macken zase běžel po křídle, hledal spoluhráče před bránou, přihrávku nasměroval přesně do pat soupeře. Prostě do pat. Ne do nohou, ne do hlavy. Do pat. Chápu, že fotbal je o detailech, ale tohle je detail, který bych si radši nechal od cesty.
Ve třiatřicáté minutě přišla scéna jak z filmu. Krnov si dal sérii přihrávek, že si polešovická obrana málem zdřímla, a Kislykh se probudil, vyslal prudkou přihrávku za stopera a napálil to přímo do hrudi Quintilianiho. Ten si pomalu stoupl s bolestnou grimasou. A já si říkal: „Tak to je ten moment, kdy si gólman řekne, že si měl jít radši na ryby.“
Do konce poločasu se ještě stihl Macken hlavovat po centru, Quintiliani zase vytáhl zázračný zákrok, a pak se šlo na čaj. Držení míče 62 % pro domácí. A já si říkal, že to je jako když chcete vařit svíčkovou a někdo vám do hrnce hodí ananas.
Druhý poločas začal ve velkém stylu. Timotei Šušla si měl nechat pusu na zámek, ale měl ji otevřenou dokořán, a tak dostal žlutou. Abych byl fér, sudí měl v ruce kartičky jak eskymácká zmrzlina – modrou, žlutou, červenou, a já si říkal, jestli mu neupadnou prsty. V jedenapadesáté minutě nás zasáhla zpráva dne: „Dnešní motivovaný výkon Šinpa hřeje fanoušky u srdce.“ No, nevím, ale mně hřálo u srdce hlavně to, že jsem si sedl do stínu. V šedesáté první minutě dostal žlutou Iver Lřland, protože si taky nechal otevřená ústa. A v šedesáté druhé minutě zase Macken. Ten kluk je prostě magnet na míč i na karty.
Pak se to začalo sypat. Devětašedesátá minuta: Quintiliani rychle rozehrál, Cristiano Ronaldo se zmocnil míče a první dobou napálil balon tak vysoko, že si ho spletl s družicí. A hned za to: Milan Felber úmyslně podkopl brankáře, který držel míč v rukou. Žlutá. Felber se tvářil, že to byla nehoda. Jako když vám spadne dort na podlahu. Ne, Milane, to nebyla nehoda.
A pak přišla osmdesátá druhá minuta. Kislykh proplul obranou jako nůž máslem, Vlček ho nestíhal, už se loučil s míčem i s důstojností, a přihrávka… nenašla nikoho. Prostě nikoho. V tu chvíli mi bylo jasné, že tenhle zápas je jako špatně napsaný vtip – má pointu, ale nikdo se nesměje.
Devětašedesátá (znovu? Ano, znovu! Sudímu se asi zasekly hodinky, nebo měl v ruce dvě minuty najednou): Ronaldo znovu napálil míč nad bránu. Jestli to takhle půjde dál, bude muset klub investovat do nových míčů a do nového střelce.
A pak to přišlo. Osmdesátá devátá minuta. Krnovští na lavičce začali vymýšlet taktiku. Nejdřív „normální“, pak „držení míče a individuální průniky“, pak „extrémní“, a pak zase „normální“. Trenér na střídačce se tvářil, jako by mu někdo přepínal programy na dálkovém ovladači. Nakonec to zakončil stejně jako předtím – Ronaldo napálil míč nad bránu. A já si řekl: „Chlapci, vy jste jak moje babička, když hledá brýle, které má na nose.“
V devadesáté minutě přišla zpráva, že držení míče je 72 % pro domácí. A pak ostrý hvizd. Konec. 1.FC Polešovice – 1.FC Red Bull Krnov 2:1.
A teď to nejlepší. Po zápase jsem si řekl, že udělám rozhovory. Vždyť to je přece moje práce. A tak jsem se zeptal Stefana Mackena, jak hodnotí svůj výkon. Odpověděl: „Víte, já hlavně běhám. Někdy to vyjde, někdy ne. Ale dneska to vyšlo. A ten gól? To bylo jako když si dáte dvě kafe a jedno pivo. Prostě euforie.“
Trenér domácích mi řekl: „My jsme hráli svou hru. Držení míče 62 a pak 72 procent? To je jako když máte v peněžence dvě stovky a dvě padesátky. Stejně to nestačí na to, abyste si koupili rohlík.“
A co Quintiliani, gólman Krnova? Ten jen mávl rukou a řekl: „Já jsem chytal, co jsem mohl. Ale když váš útočník střílí z třiceti yardů do šibenice, to se prostě nedá chytit. To je jako když vám někdo řekne, že máte zavřít oči a uhodnout, co si myslí. Nemáte šanci.“
A Cristiano Ronaldo? Ten se na mě podíval, zvedl obočí a řekl: „Já jsem dnes střílel dv>>
AI Asistent |
