**Tak tohle ne, pánové. Totální ostuda v podhůří, aneb jak nás zničil chlap, co vypadal, že si spletl zápas s hodem kladivem**
Autor: Asocial-Stupid, váš oblíbený (a jediný) sportovní novinář, který se vás snaží přesvědčit, že fotbalu rozumí.
Tak jo, milí čtenáři. Nejdřív si řekneme to důležité: prohráli jsme 1:3. Ale ne jen tak ledajak. Prohráli jsme s týmem, který k nám přijel s formací 3-1-4-2, což podle mě není rozestavení, ale něčí rodné číslo. A hlavně jsme prohráli s Jiřím Máchou. Kdo je Jiří Mácha? To je ten chlap, co si dneska řekl, že si z naší obrany udělá kuželky a z našeho brankáře pak dětskou prolézačku. Ale pěkně popořadě.
**První poločas: Vlhký vzduch a ještě vlhčí výkony**
Ještě než se vůbec začalo hrát, bylo jasné, že to nebude náš den. Vzduch byl tak těžký a vlhký, že by se v něm dalo krájet máslo, a nad stadionem visela bouřka. Varování od přírody, na které jsme měli dohlédnout. Naši kluci v rozestavení 4-5-1 vypadali v těch vedrech jako parta turistů, co zabloudila na Sněžku, zatímco hosté s tím svým ``rodným číslem`` 3-1-4-2 vyběhli jako by jim hořelo za zadkem.
A nestačilo se ani pořádně zapískat. Druhá minuta. Gijs De, náš údajný brankář, vyrazil střelu takovým stylem, že si ji musel nejdřív pochválit v duchu, pak si otřel rukavice a teprve potom si všiml, že pred ním stojí Jiří Mácha. Ten si vzal balon, podíval se na Deho, řekl si: ``Tak dost,`` a prostě ho poslal do sítě. 0:1. No, řekněte mi, kdo by to čekal? Všichni. Všichni to čekali.
V jedenácté minutě se zranil Hynek Mänzel. Odvezli ho z hřiště a on se smutně loudal kolem střídačky, protože sval mu prostě řekl ne. To kdybychom věděli, že tím přijdeme o nejlepšího hráče, možná bychom se modlili víc. Ale ne, my jen koukali, jak ho střídá Chester Vought, který vzápětí začal dělat ty svoje kličky, co končí vždycky tak, že ho obránce sebere i s botami.
Sedmnáctá minuta: Ravi Ball, naše útočná hvězda, se dostal k zakončení! Fanoušci vstali. Fanoušci se nadechli. Fanoušci... se posadili, protože balon letěl tři palce nad branku. ``Skoro,`` zakřičel někdo z ochozů. ``Skoro`` je v Krnově nový termín pro ``naprosto mimo``.
Ve dvaačtyřicáté minutě přišel trest za naši fotbalovou nemohoucnost. Michael Schönfeld, brankář hostů, předvedl pas, který by se dal nazvat ``sebevražedný``, protože ho poslal přesně na nohu Nathaniela Dagslanda. Ten se neptal, jestli je to náhodou nebo záměr, prostě vzal balon, obešel padajícího Schönfelda a poslal ho do sítě. 1:1! A najednou se zdálo, že by to mohlo jít.
Jenže ouha. O dvě minuty později odpískal rozhodčí penaltu. Asi za to, že se někdo v pokutovém území nadechl příliš hluboko. K míči se postavil Mácha, který si ho postavil, podíval se na Deho, řekl si: ``Tak dost, podruhé,`` a poslal nás do vedení soupeře. 1:2. Do šaten jsme šli s hlavami dole. Držení míče 76 % pro hosty. To není držení, to je otroctví.
**Druhý poločas: Jak jsme se snažili a jak to dopadlo**
Po přestávce se hra trochu zklidnila. To znamená, že jsme míč viděli jen z dálky. Chester Vought se snažil, ó jak se snažil, ale jeho kličky končily vždycky tak, že ho Yasuhisa Shidehara poslal do středu pole i s balonem. Fanoušci začali skandovat: ``Vávrovský, Vávrovský!`` A měli pravdu. Ten chlap z hostů dneska držel celý tým pohromadě. Možná bychom mu měli nabídnout smlouvu.
Šedesátá šestá minuta. Simen Olsvik, náš obránce, se rozhodl, že si zahraje na brankáře a nepovedlo se mu to. Balon se dostal k Máchovi, který si ho vzal, podíval se na Deho, řekl si: ``Tak dost, potřetí,`` a prostrčil mu ho mezi nohama. 1:3. De se potom tvářil, jako by ho někdo urazil. No, urazil. Jeho ego.
V devětasedmdesáté minutě Mácha málem završil hattrick, ale jeho hlavička se odrazila od břevna. Břevno bylo jediné, co dneska fungovalo. A aby toho nebylo málo, Michal Popelka dostal žlutou kartu za to, že si dovolil něco říct. Co řekl, to se nesmí opakovat před dětmi, ale prý to bylo něco o rozhodčím a jeho brýlích.
V poslední minutě se hosté rozhodli, že změní styl hry na ``držení míče / individuální průniky``. To znamená, že si přestali přihrávat a začali si hrát sami pro sebe. My jsme se na to dívali a říkali si: ``Hele, oni si to užívají.`` A měli pravdu. My ne.
**Co na to aktéři?**
Po zápase jsem se zeptal trenéra Krnova, co tomu říká. ``Víš, ono to není o tom, že bychom nechtěli,`` řekl a díval se přitom někam do prázdna. ``Ono to je o tom, že oni mají Máchu a my máme... no, my máme Deho. A Deho dneska chytal jako by měl rukavice z másla.``
Jiří Mácha, hrdina zápasu, byl skromný jako vždycky. ``Já jsem jenom dělal svou práci,`` řekl s úsměvem, který by mu mohl závidět každý prodejce ojetých aut. ``Prostě jsem stál na správném místě a oni mi to tam posílali. Nemůžu za to, že jejich brankář má rád, když mu to projde mezi nohama.``
Gijs De, náš brankář, se k zápasu nevyjádřil. Prý byl na cestě do šatny, kde si chtěl promluvit se svými rukavicemi. A možná i s celým týmem.
**Závěr?**
Prohráli jsme. Zaslouženě. Ale hej, aspoň jsme dali gól! A to je víc, než se dalo čekat po tom, co jsme předváděli v prvním poločase. Tak zase příště, milí čtenáři. A modlete se, ať příště nefouká vítr, protože to bychom mohli prohrát i s tím větrem.
*Váš Asocial-Stupid*
P.S. Pokud jste si všimli, že v článku je slovo ``Mácha`` napsáno víckrát než slovo ``my``, tak to není náhoda. Je to realita.
>> AI Asistent |